Bobři ve Velikonoční České Třebové

Ve středu 23.3. 05 jsme se sešli na hlavním nádraží, abychom spolu jako už několik let jeli na velikonoční výletek. Byli jsme umístenkováni v hlavní chodbičce vpravo (obyčejný český vagón má jen jednu chodbičku a to vlevo). Když jsme konečně dojeli na místo ubytovali jsme se v prostorách DDM Kamarád v České Třebové. 

Hned ve čtvrtek po snídani jsme se vydali na Kozlovský vrch, kde jsme se nad sklenkou limonády kochali okolní přírodou. Potom jsme se vrátili zasněženými lesy zpět do České Třebové. Na zítřek byl naplánován výlet do Litomyšle. Já „Figurka“ (začali mi tak nevímproč říkat) jsme se vydal po zelené značce, ostatní mi věřili… Když jsme došli asi na páté rozcestí, můj orientační smysl selhal.. a já jsem jako první vykročil nesprávnou cestou… šli jsme dál a dál… odbočili jsme neznačenou cestou… Nějakým zázrakem jsme se dostali na silnici (neznámou), po které jsme navíc vykročili na nesprávnou stranu. Asi po kilometru chůze z kopce jsme po radě cyklistů udělali čelem vzad a vydali se za nimi. Jako spása se nakonec vynořil ze zatáčky Bobří Espace s Jirkou u kormidla. Zbytek cesty jsme zvládli bez obtíží. V Litomyšli jsme si vše pečlivě prohlédli a někteří z nás se dokonce podívali až na půdu místní cukrárny (pozor - ty trubky opravdu vylezly až na půdu !!). cestu zpět jsme pro jistotu podnikli celou autem. Ještě ten večer přijela teta Eva, takže úroveň našeho jídla zase o něco stoupla (ne že by se to předtím nedalo jíst). Večer jsme si ještě byli zaplovat v místním bazénu.
Další den ráno přijela Olina a tam, kde je Olina, tam je aktivity až nad hlavu. Další výpravu bych nazval „Z České Třebové až na konec světa“. Vykročili jsme poprvé po červené značce kolem rotundy Sv. Kateřiny a zapadli do mlhy až po uši a šli jsme v ní po Třebovských stěnách a do Skuhrova. Odtud jsme se zase pro změnu brodili bahnem a klouzali po ledu, ale jinak jsme cestu zpět zvládli oproti včerejšku docela dobře. Jak už jsem řekl, kde je naše Olinka, tam je aktivity až nad hlavu, takže večer jsme strávili nejrůznějšími hrami a soutěžkami. Když jsme asi v jedenáct ulehali do svých spacáků, byli jsme už opravdu unaveni. V sobotu jsme v 10:35 vyjeli vlakem o pár kilometrů vedle podívat se na nejvyšší kopec u Ústí nad Orlicí a opět pod mým vedením vydali na cestu. Byly špatně označeny cesty, takže jsme na rozcestí dorazili asi s půlhodinovým zpožděním. Navíc nějakej … přemaloval červenou na zelenou, takže jsme až po desetiminutovém zápolením s mapou vykročili po křížové cestě vzhůru. Na posledním stanovišti měla Olina odbornou přednášku o tom, proč se stavěly křížové cesty atd., atd. (ale musím uznat, že se to dalo poslouchat). Nahoře už na nás čekal Jirka a Jakub jako obvykle s autem, ale vyjímečně se svačinou. Potom co jsme se posilnili, jsme vystoupili na zdejší rozhlednu a po jejím zdoláním bylo vybráno pět šťastlivců, co jeli autem nařezat proutí na pomlázky. Já mezi nimi nebyl, takže nemohu napsat o jejich cestě - zato o cestě zbytku mohu napsat velice barvitě. Takže na rozcestí „U zabitýho“ jsme naskočili na ledovou klouzačku a sjeli až dolů k nádraží !. Zbytek jsme strávili pletením pomlázek a barvením vajíček. Večer byl opět plný her. 
Nadešel poslední den našeho pobytu - holky dostaly ráno našleháno, kluci koledu a někteří odvážlivci se vypravili koledovat do města, a že toho vykoledovali !! Po obědě jsme ještě naposledy obešli město a potom už se začalo balit. Když jsem odjížděl ještě s pár lidmi autem do Prahy, zbývala ještě asi hodina do odjezdu vlaku, ale protože jsem jel autem nemohu vědět a tudíž ani napsat, co se tam dělo. 

Nicméně bych řekl že jsme si Velikonoce pořádně užili a vzhledem k tomu, že kvůli nám nedopatřením vyjela policejní hlídka, vykoupili jsme místní sámošku a většinu okolních domácností připravili o většinu čokolády a vajíček co doma měli, bych řekl, že na nás v České Třebové dlouho nezapomenou !!

(Prosím čtenáře za prominutí případných gramatických chyb a časté opakování 
některých slov, ale já taky nemůžu myslet na všechno. Děkuji) 

Honza Zamazal

04.04.2005