OSLAVA 20ti let BOBRŮ

Na konci září 2012 jsme se sešli na naší základně a vzpomínali a povídali a hráli Bobratán a zpívali a měli oheň a vůbec bylo dobře :-)

Píše se rok 1991 a Vašemu dítěti je sedm, osm či více roků - možná dokonce ještě ani jisté, že se jeho rodiče setkají a že Vám přijde na svět ... někteří z Vás ale dostávají nabídku na tábor od neznámé skupiny lidí, kteří tento tábor pořádají.. Neznáte je, přesto je svěříte – s důvěrou, obavami...
O vaše děťátko pečuje skupina lidí, kteří za sebou mají řadu táborů ještě hluboce předrevolučních, kteří našli ochranná křídla nakonec pod Českou tábornickou unií...

První přelomový rok se setkáváme na táboře v Železném Újezdě za Příbramí, rozjíždíme naše oblíbené celotáborovky a další hry, tábor si s dětmi užíváme (za 1.450 Kč za 21 dní). Chystáme s nadšením druhý tábor a v jeho závěru je nám to jasné – chceme se s dětmi setkávat více, chceme založit oddíl s pravidelnější činností! V roce 1992 tak vznikají BOBŘI. Chceme, aby Vaše děti zažily něco, co zůstane řadě jejich vrstevníků skryto, plánujeme výlety, zimní tábory, sjíždění vody...

Základna pomalu přestává stačit, chceme něco blíž Praze, něco, co bylo naše. Nastává hledání, přemýšlení a nakonec volíme krásné místo ve Zruči nad Sázavou. Stěhujeme, budujeme, pomalu se rozrůstáme a rosteme, s námi i vaše děti.. trávíme společně dnes už tisíce hodin. Letos jsme zde sedmnáctým rokem.

Píše se červen 2012. Vaše děti mají pubertu za sebou (tedy některé..), některé už dokonce posílají na bobří tábor své potomky. Velká řada z nich s Bobry vyrostla. Má za sebou život a úspěchy i nezdary u starých Slovanů, plavilo se s námořníky za pokladem, stoupalo na společenském žebříčku ve starověkém Egyptě, prožilo život Mayů, mávalo mečem za středověku, těžilo zlato na Aljašce, klanělo se řeckým bohům. Vícekrát bylo ve Slovinsku na canyoningu, jezdí lyžovat do Itálie, mnohokrát sjelo některou z českých i slovenských řek, letos se vydá na polský Bóbr. Poznalo velikou část Čech na desítkách výletů… Spalo samo v lese, vařilo na ohni. Viselo na laně, spoustukrát mylo nádobí, škrábalo brambory. U ohně vidělo hvězdy, ráno vidělo nebe blednout. Klepalo se na noční hlídce (některé i zimou). Zabloudilo, ujel mu vlak či bus, všichni mu lezli na nervy a dělali všechno naschvál. Zmoklo, zmrzlo, vyhládlo. Uschlo, rozmrzlo, najedlo se. Zažilo chvíle obrovského štěstí, když vyhrálo Bobratán, zná i smutek z prohry. Ví, co je bojovat v souhře s ostatními, jak je důležité táhnout za jeden provaz. Poznalo kamarády na celý život, někteří i celoživotní partnery, prožilo své lásky i zklamání. Pocit, že bude sranda - byť taky někdy dřina. Že něco je za něco. Lezlo na nervy vedoucím, ale nechalo v nich také ten zvláštní pocit, že to stálo za to...

Za ta léta máme za sebou přes stovku akcí, ani se mi nechce počítat, kolik to dělá týdnů, dní...

V letošním – jubilejním roce - máme perfektní základnu, některé akce jsou již tradicí, jsme už dlouho táborem, kam se jezdí „na doporučení". Máme kamarády na celý život, lidi, kteří s námi jdou stále dál, poznali jsme i spoustu dalších, kteří pomohli, zanechali svou stopu a život je povolal dál. Pořád nám to stojí za ten volný čas, je to asi nějakej bacil... Přidávají se k nám další – vaše děti, které začínaly jako ti nejmenší. Předávají to, co se naučily a co umí, těm ostatním, nesou to prostě dál, chtějí být u toho.. Proč ? Taky sami úplně přesně nevíme...

Nějak mě to táhlo k tomuto psaní, jen tak, nějak to ze mě muselo aspoň malinko ven. Záměrně nejmenuji nikoho, kdo oddílem prošel, to moje poděkování všem takovým je mezi těmito řádky. Jen jsem chtěl dát BOBROVI jeden z maličkých dárků - jen tak, aby věděl...

29. dubna 2007, OLDBobr Jiří Malý

Ti z vás, kteří slavili s Bobry jejich 10,15 let, tak možná zjistili, že podobný text už četli. Proseděl jsem nad tím to textem několik hodin a pak se stejně vrátil k původnímu a jen jej trochu upravil. Je tu vše, co jsem chtěl napsat…