Tradiční záležitost čekala i letos na nové vodáky. Požehnáni Admirálem i 2. důstojníkem, plácnuti (poprvé – nikoli však naposledy) na zadnici okusili ještě rádi říční vodu…

A budeme vyrážet.
V pozadí přehrada, kde jsme se domluvili na jejím vypuštění a zvednutí hladiny…
Neznajíce polštinu řádně, zjistili jsme posléze, že jsme se asi domluvili vlastně na úplném uzavření odtoku a tak to také na řece vypadalo…

A jedem!!

​

Po prvních zmatených začátcích nezkušených nováčků

jsme „pluli“ dál a dál…
Nadšení Admirála je dobře patrné…

Také Bóbr….

Někteří zoufalci se pokoušeli z řeky utéct…

​

jiní to řešili obžerstvím a přecpáni se snažili zapomenout a načerpat síly na další burlačení na Bóbru…

Pozvednout náladu mužstva jsme se snažili třeba i baletním představením, které mělo na zdecimované vodáky opravdu velmi kladný účinek… Prchající Admirál mimo záběr…

​

Pak přišel zázrak, v řece se objevila voda!! Pro změnu ale netekla a tak nám nezbylo než doufat, že po pár kilometrech se třeba objeví i rychlejší tok…

Což se také stalo :-) !

Hygiena nebývá nejsilnější vodákovou stránkou…
2. důstojník Jan, který by měl být vzorem, prchá před mýdlem a mycí houbou, ačkoli ani on nesnese zápach kterým je prosáklý…
Stejně byl dopaden a omyt…

Takže jsme raději zanechali v Polsku jinou nesmazatelnou stopu a vyrazili zpět, domů, na Jizeru!

Domů!!!!!!!!

​​

Přesuny vlakem stejně patřily k oblíbeným a tedy vítaným zpestřením vodáckého života. Když se podařilo najít spojení, koupit v Polsku lístek a nasednout do správného vlaku…

Některé posádky už doma….

​

Na Jizeře bylo docela hezky a užívali jsme si to :-)